Část 19.

21. srpna 2008 v 10:42 | Janya |  Sasuke a já
Jednoho dne jsem si sbalila věci, které budu potřebovat. A vyrazila jsem na cestu, ke studánce kam Simona chodí od té doby co jsem "zemřela".Cestou na mě svítilo slunce, ozařovalo mi tváře, do kterých se už vrátil život. Zář se mi odrážela od zubů jak jsem se usmívala a přemýšlela jak asi buse Simona reagovat. Vlasy mi vláli v osvěžujícím větříku, leskli se mi a odráželi drobné prasátka. Cesta byla kamenitá z drobných hnědých oblázků, vlekla se přes louky lemovaná stromy, které ani nevím kdy tam vyrostly. Nad hlavou mi kroužili moji přátelé ptáčci a zpívali mi na cestu. Měla jsem plnou hlavu toho, co vlastně řeknu Simoně. Nevěděla jsem jak mám začít jestli, že jsme se dlouho neviděli, nebo že mi scházela…
Už jsem viděla les, v kterým je studánka, kde Simona bývá. Přicházela jsem nejistě k lesíku a vstupovala do něj. Temný stromy my připomínali můj les, když zapadá slunce. Mezi listy se protínala, tenounkými škvírkami mezi listy, sluneční zář. Najednou jsem slyšela hlas, ale ten nepatřil Simoně, byl mužský. Nakouknu přes křoví, a vidím mužskou postavu vedle Simony.
"Itachi???" vyjekla jsem potichu

"Slyšela jsi to??" zeptal si objímající Itachi Simonu, Simony. (a jééééje co budou dělat když Itachi nebude mít kabát..XD..)
"Ne.." řekla smutně Simona
Nechala jsem je. A odešla jsem do bezpečnějšího místa na pozorování. Chtěla jsem vědět, co je mezi nimi.
Itachi pomalu objímal Simonu, přejížděl jí přes bříško prsty a ve svém objetí si ji přitáhl blíž k sobě aby se i Simona vešla pod kabát.
"Itachi, proč musela zemřít?" ptala se Simona Itachiho
"Nevím, ale měla by sis odpočinout, a taky myslet na něco jiného." řekl posmutněle Itachi
A pomalu jí svou rukou pohladil po vlasech, a ona mu to oplatila tím, že se k němu přitulila. Nevím co se dělo dál, a ani jsem to vědět už nechtěla (radši…XD..). Odešla jsem potichu tak jak jsem přišla. Po stejné cestě jsem se vracela zpět, ale teď jsem měla hlavu plnou otázek jako "Co se dělo když jsem byla pryč?".....
Nevím, ale ta cesta na zpátek mi uběhla mnohem rychleji. V lese jsem se posadila na polostrouchnivělý pařez a dumala jsem.
"Co je Jano?" přišel se mě zeptat Johny s doprovodem Salyho
"Ale něco se stalo ve vesnici, když jsem byla tady a nevím co…." odpověděla jsem jim
"My ti to zjistíme" řekl Saly s úsměvem na rtech teda spíš pyscích XD
"Joo??? já jdu teda s vámi…" řekla jsem a běžela jsem si pro věci. Mezitím Saly sehnal pár zvířat aby nám pomohli. A akce mohla začít. Akce s názvem "Upír"…. proč??? No ze všech musíme vysát co nejvíc informací o tom co se stalo….
"Upír to je děsný…" zašklebil se Johny
"JOHNY!!!!! Je to jenom akce…" zasyčela jsem na Johnyho
"Proč ne třeba SLON..??" zeptal se Saly
"Ještě ty začínej..a proč slon??" řekla jsem Salymu
"Slon…protože ty informace bude těžké sehnat jako slona…" řekl Saly s úsměvem
"???????????????????????? O_o…." já XD
"No dobře necháme upíra" souhlasil Saly a Johny taky přikývnul
"Si myslim…" řekla jsem
"Máme všechno???" zeptala jsem se pro jistotu
"Jo..proč se vždycky ptáš??" zeptal se mě Saly
"Protože vždycky něco zapomeneme…minule jsme šli šplhat a ty doma necháš provazy, nebo jsme se šli koupat a ty tu necháš plavky…." nestačila jsem říct ani jedno procento a hned mě Saly uklidňoval
"No..tak..já za to nemůžu, že to zapomenu doma.." řekl Saly sklesle…
"No jo jdem….radši.." řekla jsem vesele a vyrazili jsme na cestu….
Cestu, která vedla přímo k listové vesnici. Tu kterou jsem nešla asi dva měsíce a připadalo mi to jako bych tudy nešla aspoň 8 let. Takový vzduch krásně svěží, listí šumělo při každém náporu větru, a cesta vyschlá jen tam nějaká ta loužička. Kamení na cestě se mi zdálo jiné, než jsem si pamatovala. A stromy byly rozkvetlé a příjemně voněli. Každý květ se mi zdál jiný. Ty květy byli, tak krásné a přitom sem si jich předtím nikdy nevšimla. Utrhla jsem si jeden a dala do vlasů. Když mi sluneční paprsky přistáli až na obličeji všimla jsem si že na obloze není ani jeden mráček, jen čistě modrá obloha. Když už jsme došli k vesnici přikrčili jsme se za křovím, aby nás nezahlídli strážci na hradbách…Když byla hlídka nepozorná moji kamarádi přelítli a přeskočili hradby. Já se Salym zůstala chvilku ještě za hradbami. Přitiskla jsem se Salymu na břicho až bude přeskakovat hradbu tak si všimnou Salyho ale mě ne…Takže budu v klidu. A jdem Na to.
"Určitě to zvládneš Saly???" zeptala jsem se pro jistotu
"Neboj…." ujistil mě Saly
Saly se vzepjal až mi naskočila husí kůže. Rozběhl se, jak běžel kusy trávy vyhazoval do vzduchu jak se odrazoval od země. A skočil hříva mu vlála a já letěla, připadala jsem si jako anděl i když dopad byl trochu tvrdší.Saly trošku zakolísal ale hned běžel dál. Strážci si ho hned všimli a začali ho honit po uličkách ve vesnici. Saly elegantně zahybal při běhu do různých uliček a hříva se mu točila podle toho jak zahybal a ocas mu vlál jak nějaký prapor. Já jsem ze Salyho seskočila při zatáčce aby si toho strážci nevšimli. Salyho pak chytili ale Saly se jim vzepřel a utekl ven. Jóóóóóóó´a jsem tady. Saly se ještě přijde ukázat toho se nebojím. Rychle jsem se schovala za krabici, aby si mě nikdo nevšiml. Vyšplhala jsem po rouře na balkónek, který je u Simoninýho bytu. Měla jsem štěstí Simona tam akorát byla a zase s Itachim. "Ježiš co tam zase dělá…!" pomyslela jsem si. Simona si sedla do křesla a Itachi si sedl na postel proti ní. Nejdřív se asi půl hodiny domlouvali na něčem jako "Co vyrobíme" vůbec jsem nevěděla o co jde… takže jsem si sedla a jenom pozorovala a nudila jsem se. Myslela jsem si, že to bude teda jiný. Najednou se Itachi zvedl a prudce otevřel dveře od balkónku a já jsem spadla do pokoje kde byla Simona. Já za to nemůžu že ty dveře byly dřevěný a já nic neviděla…….chjo……
"Jano!!!!!!!!!!!!!!!!!" vykřikla Simona mezitím co jsem se sbírala za země
"Jano???" podivil se Itachi
"No moc nekoukej.." řekla Jsem Itachimu a stála jsem tam jak tvrdý i ,protože jsem nevěděla co říct Simoně.
"Jano…" řekla Simona se slzami v očích a vrhla se mi kolem krku
"Sii..mo..nooo….šk..rtíííííš…..měě" vykoktala jsem ze sebe s nedostatkem kyslíku
"Jsi to ty??" zeptala se mě Simona když mě pustila
"(hluboký nádech po škrcení)..Jo.." řekla jsem Simona
"Ale jako to vždyť jsi byla mtrvá..?.?" podivila se Simona
Sedli jsme si všichni tři na postel a já jsem začala líčit co se vlastně stalo. Nikdy jsem si nevšimla, že když se Simona usmívá dělají se jí takový ďolíčky malinko jí vystupuje žilka na čele.. Všimla jsem si že její pokoj se taky změnil. Jen Itachi mě překvapil.
"Ehm..Simono kde je Cloud???" zeptala jsem se trochu potichu. Itachi si jen odfrknul
"No Cloud ….odjel……… ani se nerozloučil. Jednoho dne jsem se vzbudila a už tu nebyl asi dva dny potom co jsi 'zemřela', a pak mi byl oporou Itachi" řekla Simona a usmála se na Itachiho.
"A vy spolu…????" zeptala jsem se..
"Jo" řekla Simona
"Ne" řekl Itachi nastejno jako Simona
"????????" neřekla jsem nic já
"Teda ne" řekla Simona
"Jo" řekl Itachi zase nastejno jako Simona…
"?????????????????????????????????????????????????" ehm jsem v tom zamotaná
"Tak co teda???" zeptala jsem se
"No….jo.." řekla Simona nakonec a Itachi jenom přikývl.
Tak se nám vyklubalo to, že Sasuke byl parchant a Itachi ne…….
"Itachi proč jsi vůbec zabil svojí rodinu???" zeptala jsem se Itachiho
Itachi na mě vrhnul vražedný pohled. Ale já jsem se nenechala odbít.
"Zabyl jsem svýho nejlepšího kamaráda abych zístal lepší sharingan a rodinu abych donutil Sasukeho aby byl nezávislí, byl mazlíček rodiny a nedokázal nic sám." řekl to Itachi jak kdyby se nic nestalo, ale věděla jsem že lže.
"Ehm…aha…takže skoro jen tak že jo??" zježili se mi chloupky
"V podstatě jo.." řekl v klidu Itachi….
"Ty lžeš..!!!! řekni mi pravdu!!!" řekla jsem tvrdě Itachimu
Itachi jen vylalil oči, a divil se jak jsem to poznala.


 


Komentáře

1 $imona | Web | 25. srpna 2008 v 18:46 | Reagovat

Ty si tak perverzní až to neni možný :D

2 $imona | Web | 25. srpna 2008 v 18:50 | Reagovat

Mimochodem taky hodlam získat lepší Sharingan...Víš že si moje nej kámoška?? XD XD XD

3 Janya - admin | Web | 25. srpna 2008 v 20:03 | Reagovat

Aha...XD... ví že to ani nevím..XD ale jo nějak ti ho tam dám.............možná..XD Když si při psaní příběhu na to vzpomenu....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama