Část 4.

7. března 2008 v 17:54 | Janya |  Sasuke a já
………………………………………………………………………………………………
"Ahoj" řekl Itachi
"Ahoj" řekla jsem na zpátek
"Tu máš" řekla jsem Itachimu a podala mu dýku.
"Co s tím budu asi tak dělat?" kouknul se na mě Itachi .
"Zabí mě ruvnou, rovnou mě zabí ale ať moc netrpím!" řekla jsem
"Proč?" udivil se
"To byla sranda " řekla jsem vzala mu dýku a poodešla jsem.
"Jsou tam ještě?" zeptala jsem se Itachiho.
"Kdo?" otázal se
"Simona a Cloud" odpověděla jsem
"Už tam jsou aspoň hodinu u toho stromu". řekla jsem a koukala jsem zoufale.
"Aha tak kvůli tomu si mi dala tu dýku?" pochopil konečně Itachi
"Jo" odpověděla jsem
"Mistře nechte je na pokoji není to slušné je poslouchat" řekla jsem schválně na mistra který poslouchal dvojici
"Ach jo proč to musíš říkat už to bylo tak napínavý:" řekl mistr sklamaně.
"Ale nech toho" řekla jsem a šla jsem dál od toho páru. Kluci šli radši semnou.
"ááá" vyjekla jsem
"Co je?" zeptali se kluci najednou
"Ztratila jsem řetízek" vyjekla jsem a zkoumala okolí kde může bít.
"Myslíš tenhle?" a zvedl můj řetízek nad hlavu.
"Jo" a vytrhla jsem mu ho z ruky.
"A co odměna?" zeptal se mistr
Dala jsem mu pusu na tvář.
"Stačí?" zeptala jsem se
"Jo" řekl mistr a zčervenal
"Jano kam jsi zmizela?" volala na mě Simona
"No už jsem se nudila tak jsem se šla s kluky projít" řekla jsem Simoně
"A co ti? Co ses dozvěděla?" zeptal se mistr
"No to co jsem chtěla vědět. Proč se ptáte zrovna vy?" zeptala se Simona
"No jen tak" odpověděl mistr ještě červený od té pusy. Nevím proč kluci jsou už jenom s pusy celý rozhozený.
"Ahoj Kakashi" slyšela jsem něčí hlas za zády jak volá na mistra
"Ahoj Jiraiya" vykřikl mistr nadšením. Á staří kamarádi aspoň to tak vypadá.
"Ehm mistře představíte nás?" zeptala jsem se mistra
"Jo Jiraiya to je Jana, Simona, Cloud a Itachino znáš a tohle je Jiraiya." představil nás mistr
"Těší mě" řekla jsem Jiraiyamu
"Mě taky" odpověděl (ten obrázek je k tomu jak odpověděl vesele.)
Aha máme tu kašpárka to bude zase něco. Chjo.
"Mistře co vůbec pořád čtete?" zeptala jsem se mistra který už asi po pátý drží nějakou knížku.
"Takovou knížku" odpověděl. No né to bych asi nepoznala takovou knížku.
"Aha" řekla jsem sklamaně.
"A co ty vůbec Simono" zeptala jsem se a ukázala jsem abychom šli kousek od tud. Jak přišel ten Jiraiya tak se pořád nějak povídá. Asi se dlouho neviděli.
"Jo je strašně srandovní a tak" řekla Simona a zčervenala.
"Tobě se líbí viď?" zeptala jsem se Simony
"Jo" odpověděla.
"Ježiš on jde sem" vyděsila jsem se
"Kdo?" zeptala se, rozhlídla se a pochopila.
"Jiraiya" řekli jsme na jednou
"Proč takové pěkné holky tu jsou sami?" zeptal se. Já teda myslela že mu jednu fláknu ale nešlo to.
Popadlo mě se Simonou strašný vytlen.
"Co je?" zeptal se udiveně Jiraiya….
"Nic" odpověděli jsme najednou
"Aha…. Kakaschy kde bydlíš?" zeptal se náš srandovní Jiraiya
"Co jsi to říkal?" zeptal se mistr a dělal jako by nic neslyšel protože asi ví že Jiraiya u něj přespat a to bych asi nepřežila ani já kdyby se mnou musel být na pokoji.
"No tak nedělej vým že jsi mě slyšel" otočil se Jiraiya na mistra
"Chjo" odpověděl mistr
Po dlouhé cestě nekonečně užvaněného Jiraiya jsme dorazili k nemocnici. Jako né že bych se nudila,člověk se dozvěděl nové věci o mistrovi a ostatních , ale už jsem poslední chvílí usínala.
"Tak tady budeš nocovat Jiraiya. Pochopil jsi?" zeptal se pro jistotu mistr
"Proč tady proč né u tebe?" zeptal se Jiraiya
"Protože … no …ehm .. mám doma plno" vymotával se mistr z toho že ho nechce u sebe doma.
"Tak já jdu. Čau" řekla jsem a zmizela ve dveřích. No konečně klídek. Vcházím do pokoje a lehám si na postel a už chci jít spát. Ale počkej co takhle svěží teplá sprcha. No jasně jdem na to. Takhle se sprchuji a v tom zvuku co vydává sprcha jsem ani nepostřehla že někdo vešel do mého pokoje , jeho ruka mi přistála na rameni, jelikož jsem byla zády tak jsem neviděla kdo to byl, prudce jsem sebou trhla a moje noha mu přistála na břiše a on se přilepil na protější stěnu. No děsná rána. Když jsem se podívala kdo to byl nevěřila jsem vlastním očím , že je mám pěkný.
N to není zrovna ten pohled který jsem použila ale to je jedno na ukázku to stačí. Byl to Sasuke, hned jsem k němu přiběhla sloupla ho ze stěny a začala líbat. HÉÉÉJ! Co? Trochu romantičtějš! Ok! Tak ještě jednou. Když jsem si všimla že je to Sasuke přiběhla jsem k němu a pomohla mu se odlepit od stěny.
"Není ti nic?" vyděsila jsem se
"Ne" řekl Sasuke a krásně se usmíval
Dlouho jsme se neviděli takže mi připadal jako nový člověk. Naše rty se začali přibližovat čím dál víc až se střetli. Byli jsme jako jeden člověk. A mohlo to tak zůstat až na jeden detail Jiraiya.
"Hej co to bylo za ránu?" křičel při běhu do mého pokoje. Rychle jsem Sasukeho strčila do skříně a ve sprše jsem pustila vařící vodu a honem jsem ještě doběhla k tý díře co byla ve stěně.
"Co to bylo za ránu?" vlítl do pokoje Jiraiya
"Wow" řekl Jiraiya
"A že by ses otočil než si nandám župan" řekla jsem a vzala si na sebe župan
"Tak co se tu vůbec stalo?" nedočkavě se vyptával
"No já jsem byla ve sprše a pustila jsem si příliš horkou vodu a tak jsem sebou škubla a skončila jsem na zdi." řekla jsem a tvářila se jako andílek
"Hmmm zajímavý a to ti nestačilo jenom uskočit? To jsi musela udělat díru do zdi?" zeptal se Jiraiya
"Ne nestačilo" řekla jsem a okamžitě jsem ho vyhodila z pokoje.
"Tak dobrou noc" slyšela jsem ještě za dveřmi.
"Už je pryč můžeš vylézt" křikla jsem na Sasukeho
"Kdo to byl?" zeptal sesazuje žárlivě
"Ále jeden kamarád mistra" odpověděla jsem
"A co ty? Co jsi dělala celý ty dny co jsi tu byla?" zeptal Se Sasuke a přitáhl si mě k sobě a objal kolem pasu. Samozřejmě že jsem se bránila a kvůli tomu jsem mu dala pusu.
"Nooooo měla jsem se celkem dobře a zbytek to je na dlouhé povídání, každá minuta je drahá v tomhle případě." odpověděla jsem a svalili jsme se na postel.
Nevím jak ale ráno jsem se cítila jako vyměněná to bude asi tím že Sasuke ležel vedle mě a tu co se odehrávalo v noci jste snad pochopili.
"Vstávej" řekl Sasuke a políbil mě do vlasů pak na čelo na krk a … no a pak jsem vstala
ale nejdřív jsem musela udělat rozcvičku a to asi takovouhle
No jazyk se taky musí rozhýbat po ránu =o)
Až na to že mám červený dlouhý vlasy tohle je starší fotka =o) (třeba)
(já a Sasuke, já mám červená očíčka nejsou božská =o))
(to je novější fotka)
"Tak pojď jdeme" řekl Sasuke
"Tak jo skvělí nápad jdeme za mistrem." řekla jsem vesele vzala ho za ruku a už jsem vycházela ze dveří ale on mě strhnul zpátky do pokoje.
"Co je?" zeptala jsem se nechápavě
"Já nemyslel za mistrem já myslel pryč od tud." řekl Sasuke
"Ale já …….. já……… já nechci." řekla jsem rozhodnutě . Sasuke na mě vyvalil oči.
"Zvykla sis tu co?" řekl a usmál se
"Jo zvykla" řekla jsem
"A ty by ses taky už konečně mohl usmířit s nimi" řekla jsem a koukala smutně
"Já vím ale proč zrovna teď?" řekl Sasuke a vypadalo to že každou chvíli zdrhne i beze mě.
"Někdy se začít musí" a vytáhla jsem ho na chodbu.
"No dobře" ale viděla jsem že je nervózní.
"A nemůžeme to nechat na zítřek ,abych se připravil?" zeptal se prosebně.
"No dobře ,ale slib mi že zítra přijdeš?" teda nevím na co se chce připravit.
"OK" řekl a už zmizel někde v lese
Chjo. A je zase pryč. Když jsem šla za mistrem, potkala jsem houf lidí, kteří běželi směrem ke mně. Nevím co se děje, ale všichni utíkali pryč z míst poblíž mistrovi chatky.
"TYGR" řval jeden kluk a jiný houf ozbrojených lidí běželo proti němu.
"NÉÉÉÉÉÉÉÉÉ" vykřikla jsem. Předběhla jsem houf ozbrojenců a postavila jsem se před tygra a chránila ho vlastním tělem.
"Co?" řekl jeden z houfu.
"Uhni. Je nebezpečný zabije tě!!!" křičel zase někdo jiný. Ale já vím že mě nezabije.
"Jdi, utíkej" řekla jsem tygrovi ,ani jsem to nemusela opakovat a už byl pryč.
"Jano" slyšela jsem mistra.
"Ano?"
"Pojď jsem" řekl mistr
"Měla bych vám to asi vysvětlit co?" zeptala jsem se
"Ani moc né" řekl mistr
……………………………………………………………………………
ALE VÁM TO VYSVĚTLÍM. Když jsem byla malá jeden démon mi zabil, rodiče před mými oči. Přísahala jsem že mu to oplatím. Ten démon mě vzal za žáka, poslušně jsem plnila všechny mise, které mi dal ,i když jsem ho chtěla zabít, každou chvíli jsem ho chtěla zabít ,ale věděla jsem, že jsem na to slabá. Ve čtyřech letech jsem pro něj musela vyvraždit vesnici. vyvraždila jsem jen půl, ale stačilo to, abych na to nikdy nezapomněla a litovala jsem toho celou dobu. Přesně za rok tří měsíce osm dní a dvanáct hodin zemřel mojí rukou druhý king démonů. Ten první, ten který mi zabil rodiče byl na nějaké misi ,takže když jsem ho nemohla zabít tak aspoň někoho. Potom jsem hned utekla do lesa ,do kterého nikdo nesmí, protože kdo tam vešel už se nevrátil, a nikdo neví proč. když už se setmívalo uviděla jsem nějakého koně. Přiběhl ke mně a vzepjal se. Chtěl mě zabít. Uhnula jsem a hupsla mu na hřbet. Zkoušel mě setřást ale já se nedala.
"Jsi stejná jako tvoje matka." řekl náhle kůň. Z leknutí jsem z něj spadla.
"Co?" udivila jsem se.
"Jsi stejná jako tvoje matka ,taky se nedala setřást a taky jsi jí hodně podobná." zopakoval mi ten kůň
"Ty umíš mluvit?"
"Umím mluvit, ale ty mi taky rozumíš. To jsi zdědila po matce." řekl kůň
"Ty jsi znal mojí matku?" zeptala jsem se udiveně
"Znám i tebe, když jsi se narodila hned jsem poznal že se ještě potkáme" řekl a odcházel já jsem šla za ním. Zavedl mě do takového doupěte. Kde byli i jiná zvířata.
"Vítám tě doma" řekl a odešel
"Doma?" řekla jsem a rozplakala jsem se
No a vlastně jsem tam žila asi 9 let. Od té doby znám každé zvíře a rozumím mu, a každé zvíře zná mě a taky mi rozumí. I když mě třeba v životě ty zvířata neviděli, ale poznal by mě i mezi milióny jinými. A prostě pomáhám všem zvířatům a zvířata pomáhají mě. Kdo chce zabít zvíře chce zabít mě a kdo chce zabít mě chce zabít zvířata. Po pravdě kdyby mě někdo zabyl a nebyl by to démon, příklad třeba mistr kdyby mě zabil vypukne válka mezi zvířaty a lidmi.
Pořád jsem se zvířaty z jedno a každý den jim pomáhám. Ptáčkům dávám jídlo myšky ze špajzky jsem odnesla do lesa a podobně se zvířaty co se objevují v tomhle lidském okolí. Vlastně v sobě mám taky zvíře démona, ale není to ledajaký démon je to démon lva a taky tenhle démon mě poslouchá protože ho ovládám nikdo neovládá démona vždy ej to naopak démon ovládá "živitele". Proto jsem i výjimečná =o).
Ale už zpátky z minulosti do přítomnosti.
…………………………………………………………………………


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama