Část 2.

7. března 2008 v 16:31 | Janya |  Sasuke a já
Na bojišti mi dal za soupeře nějakého kluka který nebyl zrovna pohledný ,ale celkem sním byla sranda.
Když narážel s pěstmi já jenom uhnula a myslela jsem si jestli je to ten nejslabší nebo ten který už umírá.
Nasadil jinou techniku kudla proti kudle. Sakra vždyť se ještě řízne nedávejte mu to!!
Chudák proč to bere do ruky když to sotva udrží.
Au to jsem si asi myslet neměla. Roztrhnul mi šaty. Proč jsem řekla au??? No neřešte.
Když jsem tak jen tak pohupovala a vyhýbala jsem se mu. Chudák už byl celý zpocený a už jsem ho pořádně naštvala. Tý brďo mistr má čaj. Já chci taky chjo. A už tu někdo do mě narazil švihla jsem ruku a pořádně jsem mu natáhla, jakmile jsem si uvědomila že to byl ten s kterým jsem bojovala. Rychle jsem ho stáhla ze vzduchu na zem.
"Dobrý není ti nic já nechtěla" Chudák ten je zřízený.
Hodila jsem dýku na sloup, na kterým se opíral mistr.
"Příště mi dejte aspoň jich deset jestli jsou všichni takový" I při těch deseti bych si stihla namalovat nehty a vypít čaj.
To jsem asi říkat neměla ten dotyčný vyřízený se rozzlobil a udělal si svoje kopie.(Jestli nevíte co myslím tak to máte blbý)…..(prostě něco jako jeho dvojník ale on nebyl dvakrát ale aspoň třicetkrát)
"Stačí" řekl ten kluk a šklebil se na mě.
"jo" a usmála jsem se takovým výrazem, jako konečně něco lepšího
A hup všichni na mě.
Jeden druhý …………. dvacátý už letí.
Dvacátý…..Dvacátý první století.
Daleko dáleko až na střechu.
A seškrabávají je z plechu.
Hezká básnička že??? Mě se ale nelíbí. Neřešte.
Poslední to bude ten praví kluk.
"Skončil jsi" Zeptala jsem se pro jistotu
"Jo" a koukal do země jako poražený.
"Ještě někdo??" otázka a výzva pro někoho.
"fůůůůůů fůůůů" fučel vítr. Ticho po pěšině.
"Dobrý a co zvládneš i mě JANO?" řekl mistr
"Vsaď se že jo" ale má výhodu je tu doma a já mám stehy v hrudníku.
A že umí dobře bojovat vám snad ani říkat nemusím. A popisovat boj s ním taky nebudu protože to není nic veselého. Možná ale jen něco bylo veselého. A to když jsem kopla mistra on tam stál a asi po půl minutě řekl au. Jo a pak ještě když proti mně běžel zakopl o dýku a já běžela dál takže jsem ho přejela a jelikož jsem ho neviděla na té zemi ohlížela jsem se kde je.
A kdo vyhrál?? No přece nikdo. Oba jsme se začali tak smát ,že jsme už toho radši nechali.
A ten muž v kabátě se jmenuje Itachi a nebilo to vidět ale určitě se trochu zasmál.
Když jsem i s mistrem přišli k němu kouknul na mě a já se usmála protože mi strašně připomínal Sasukeho. A on se pousmál taky, ale ať si nemyslí že něco s ním chci mít. Já mám Sasiho (Sasukeho já mu říkám Sasík)
Když jsem se už konečně po "malinké" procházce vrátila na pokoj padla jsem na postel.
Náhle se otevřeli dveře a stál tam………….. Naruto ehm představovala jsem si někoho jiného.
"Umíš dobře bojovat" řekl a usmál se.
A pak zkusil moje postřehy a šup pěstí
Zachyceno.
"Hlavně nezkoušej mojí trpělivost."
"Neboj Jano 100 zvířat" odpověděl a já myslela, že ho odpálkuji až na Mars
"Debile" vyjekla jsem přímo zařvala na něj
"Proč?" nechápavě se mě zeptal
………………………………………………………………
Náhle se prorazilo okno a zavalilo Naruto takže byl v bezvědomí ,no super. Ale co to kdo to je nějaká holka.
"Kde je můj démon" zeptala jsem se zvědavě.
"Řekl že už proti tobě nebude bojovat" a ta holka se tak divně koukla
"A proč?" další otázka.
"Protože nehodlá pokaždé když už tě má odejít , protože ho tvůj přítel probodne." odpověděla s nezájmem.
"A s kým mám aspoň tu čest?" kolik jí položím ještě otázek??
"Simona jmenuji se Simona" a koukla na mě tak aby z toho vyplívala věta "a ty?"
"Já jsem Jana" to bylo řečeno suše, no nevadí.
"Hmmm" odpověděla dotyčná Simona. Jenom hmm? nic jiného chjo.
"A kolik ti je?" abych věděla na co se tak mám připravit
"14" a začala si prohlížet nehty jestli je má v pořádku asi kvůli tomu že jí nudím.
"A Jak dlouho jsi na straně zla?"
"Dlouho" hmmm no dobře vezmeme to z té druhý stránky.
"Jakou barvo máš nejraději?"
"Co to souvisí s bojem jakou barvu mám ráda?" koukla se na mě unaveně
"No já nevím ale něčím začít musíme" a usmála jsem se
"Co kdyby jsme začali bojem?" blbá otázka od ní
"Hmmm" blbá odpověď ode mě
Jakmile jsem doslovila slovo hmmm. Už letěla na mě a já ležela na zemi. Pokusila se mě fláknou do obličeje netrefila se. Hned mi její ruka přistála v hrudníku a já jsem se svalila na zem podruhé. No tak tohle bude horší oříšek než můj Démon.
"Jsi lepší než Klaudy" Klaudy tak se jmenoval ten démon.
"No to doufám" odpověděla Simona kysele.
Když jsem se už zvedala, chtěla mě kopnout , ale já jí chytla nohu, otočila jí a hodila na zeď. Měla tvrdé přistání, ale já hned potom snad ještě tvrdší. Kopla mě a přistála jsem na železném stole. Ke všemu když jsem se odlepila od stolu zůstal tam přesný otisk mých zad.
"Už se vzdáváš?"Zeptala se a koukla na mě pohrdavě.
To dělat neměla to nemám ráda.Rozběhla jsem se a přitiskla jsem jí na okno a zapíchla dýku do srdce. Rozplynula se ,ale měla usměv na rtech. Divné , že? Já se teda nesměji když mě zabíjí. Ale už vím proč se asi smála, asi že ví jakou mám techniku. No nevadí ,já jí i příště ukážu (snad).
"Jano co to bylo za rány?" Slyšela jsem mistra a hned vrazil do dveří.
"Co to je? ty jsi bojovala s Narutem?" Koukal na mě s vykulenýma očima.
"Ježiši to ne. On řekl moje jméno a pak jak jistě víš nastal boj." No boj bych to nenazvala spíš letní uklízení pokoje.
"To je debil, to je debil." řekl a hned Vzal omráčeného Naruta za tričko.
"On za to nemůže, ale ta Démonka kdyby to byl…"
"Co? Nemáš bojovat s Démonem?" vyjekl na mě. Ani větu mě nenechá doříct.
"No mám ale prý že už se mnou bojovat nebude tak má něco jako invalidní důchod, aspoň myslím že má důchod" Řekla jsem a koukla na díru místo okna.
"Jo a aspoň mám s kým kecat s mým Démonem už nebylo o čem"
"To nevypadá dobře, Démoni si jen tak nestřídají ninji mezi sebou" řekl mistr a hluboce se zamyslel.
"Ehm. Co se stalo?" probudil se Naruto.
"Spi dál" odpověděla jsem
Když Naruto uviděl okno, matně si vzpomněl co se stalo.
"Promiň já to nevěděl" omlouval se Naruto.
"To nic on to neví skoro nikdo." A usmála jsem se.
"Aha" řekl. Ale při tom aha nevypadal tak krásně jako Sasuke.
"Jdeme na procházku" nabídla jsem klukům.
"Dobře" ozvali se kluci nadšeně.
"Mistře jak dlouho tu jste?" zeptala jsem se zvědavě, celkem by mě to zajímalo.
"Od té doby co jsem potkal tvojí matku" řekl mistr a zrudl.
"Jako že jste můj táta" vyvalila jsem na něj oči.
"Né, ona měla někoho jiného" řekl zklamaně .
Uf už jsem se lekla.
"Můžeme se k vám připojit" ozval se za námi Itachův hlas a s Itachem byl i Cloud.
"Cloude" vykřikla jsem nadšením.
"Vy se znáte?" udivil se Itachi
"Jo je to kamarád" řekla jsem.
Když Itachi uviděl Naruta hodil na něj vražedný pohled.
"Pojď sem Naruto" řekl Itachi "Něco si vyřídíme" dodal.
"Je na tebe moc vyvinutá" vyjekl hned na něj Itachi. když vešli do lesa.
"Na tebe je mladá" oplatil mu to Naruto.
"To není pravda." odpověděl Itachi. Vypadalo to že se na sebe každou chvíli vrhnou jak dva psi.
"Byla by jí na tebe škoda" řekl Itachi
"Co tím myslíš" vyjekl Naruto.
"Že je na tebe moc dobrá" zopakoval mu Itachi větu v jiném smyslu.
"A co teprve na tebe" zuřivě prohlásil Naruto.
"Na mě je akorát" řekl Itachi.
"Není" vykřikl Naruto.
"NEHÁDEJTE SE, je to slyšet až sem" vykřikla jsem na ně. Ha a mají po srandě.
"Co?" řekli oba jedno hlasně.
Mezitím co tam Cloud a mistr jen tak stáli a koukali střídavě na mě a na kluky a náramně se
bavili.
"Bolí mě z vás hlava" řekl mistr
"Nejsi sám" zareagovala jsem na mistrovu větu
"Stejně už někoho mám." řekla jsem a zčervenala.
To i Cloudovi a mistrovi spadla pusa na zem.
"Clouda?" otázal se Naruto.
"Ne to je kamarád, vždyť už jsem to řekla"
"A kdo teda?" zeptal se Itachi
"To neřeknu, ale znáte ho dobře." řekla a projela jsem očima mistra ,Itachiho a Naruta.
Itachi se hluboce zamyslel, kouknul na mě ,ale pořád nevěděl koho myslím.
Když už jsme konečně došli k nemocnici, rozloučila jsem se ,se všemi a šla do pokoje.
"Počkej" vykřikl Naruto když už jsem vcházela do pokoje v druhém patře.
"Koho myslíš ,že jako máš?" otázal se celý udýchaný z tich schodů.
"Neřeknu na to možná časem přijdeš." řekla jsem a už jsem byla v pokoji.
"Takže šanci bych .." ani to neřekl a odpověď byla jasná.
"NE" a koukla jsem se na něj.
Naruto tam stál a nemohl si mojí odpověď vysvětlit. Koukala jsem se z nově opraveného okna. Náhle jsem slyšela hafnutí a můj pes na mě skočil a já prolítla oknem.
"ááááá" křičela jsem skoro 30 vteřin než jsem dopadla před mistra a Itachiho.
"Ty jsi spadla?" řekl mistr a kouknul se odkud.
"Co si myslíš? Že jsem skočila dobrovolně" odpověděla jsem mistrovi na blbou otázku.
Vstala jsem a koukla jsem se do druhého patra tam jsem viděla mého psa jak vrtí spokojeně ocasem.
"Od kdy máš psa?" zeptal se mistr mezi tím co se Itachi válel smíchy na zemi.
"Dobrá otázka ani sama nevím prostě jednou se objevil u mě a nechtěl se hnout tak jsem ho ignorovala." a chtěla jsem odejít sotva jsem se otočila už jsem zase ležela na zemi, protože na mě skočil zase ten pes. A nemluvně když na mě skočil ten pes, Itachi měl záchvat smíchu.
"Jdi pryč pse" vykřikla jsem na hafana.
"On nemá jméno" zeptal se Itachi když si utíral slzy z toho jak se smál.
"Ne nedávala jsem mu jméno v domnění že se zase odstěhuje nikam do …..pryč." řekla jsem
"Nechtěla jsi si jít lehnout?" zeptal se mistr.
"No chtěla ale nebil by nějaký pokoj v přízemí" zeptala jsem se mistra.
"Jo byl" odpověděl a ukázal mi pokoj.
(mistr)
…………………………………………………………………………………………………








 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama