Část 1.

7. března 2008 v 16:27 | Janya |  Sasuke a já
Ten to příběh se odehrává kde jinde než daleko od domu ;).
Já : jméno: Jana 100 zvířat, kdo toto jméno vysloví v mé přítomnosti přijde mě zabít jedem otravný ninja (démon) no co se dá dělat je to prokletí….
věk: věk ten nehraje hlavní roli
pohlaví: ženské kdyby to náhodou někdo nepoznal :o)
kdo vlastně jsem : řeknu to takhle jsem ninja a jelikož jsem jediná která je jedinečná … to mám po matce… tak se odehrají dost zvláštní příhody
z čeho čerpám: ze seriálu Naruto jelikož jsem jen viděla ukázky a nějaké videa zcela si můžu dělat co chci ..... no ale teď jsem viděla i seriály ale fantasie nezná hranic =o)
1.Část
Je ráno a probouzím se, kecám je odpoledne a vstávám na oběd, když se najím odejdu do lesa cvičit jako vždy jsem sirotek bydlím sama v malé chatce ,protože jedem démon mi zabil rodiče a já se připravuji na odezvu mu to vrátit.
Odejdu do lesa a náhle slyším zvuky boje , nenápadně se kouknu za křoví a tam bojuje nějaký kluk. Už jsem vám řekla ,že ten kluk je krásný, padá k zemi a démon ho chce zabít. Ha přišla moje chvíle vlítnu na bojiště a začíná boj. Démon je rychlí ale já ještě rychlejší ,než se vzpamatoval z toho ,že jsem tam vlítla už měl dýku zaraženou v srdci, démon se rozplynul ,ale já moc dobře vím ,že se zase objeví,démoni snad ani nejde zabít. Hej to je nefér já jsem smrtelník a on si tu po mojí smrti bude běhat. Doběhnu ke klukovi ,který je těžce raněn no zas tak hrozný to není jenom má nějaké řezné rány. Zvedám ho a chci ho odnést do mé chatrče. Položila jsem ho na mojí postel a přinesla si dýku, obvazy a obklady. Když jsem mu chtěla položit obklad na čelo ,chytl mě za ruku a povalil mě ,jenže jak já jsem ležela na zemi on ležel na mě a já malinko zrudla.
" Uklidni se " povídám
"Kdo si?" "Nikdy jsem tě tu neviděl?" povídá ten kluk a jakmile si uvědomí ,že leží na mě zrudne a postaví se
"Jana" "Bydlím tu už dlouho"
"Já jsem Sasuke" odpoví hrdě
Ach ten má krásné očíčka myslím ,že sem se zabouchla a nemá jenom krásné oči ale i celkově je prostě k sežrání
" Lehni si zavážu ti rány"
………………………………………………………………………………………………….
Když jsem mu zavázala rány šla jsem se osprchovat. Ale to jsem netušila že za tu chvíli co se budu sprchovat objeví mojí fotku v ninjovském kabátě.
"Ty jsi ninja" koukne se na mě se zvědavými oči
"Né tak docela" odpovídám chladně ale kdyby viděl i do mě tak by se zbláznil z toho chaosu a všeho co se mi motalo v tu chvíli v hlavě.
"Nejsi ty Jana 100 zvířat"
"NEŘÍKEJ TO" pozdě proč jenom já ,proč vždycky v té hezké chvíli to někdo řekne no teď mi to i pomohlo od toho zmatku
"Ahoj broučku" slyším za zády ptáte se proč broučku , protože se vidíme tak často že si myslím skoro ,že je to můj žárlivý bývalý kluk, tak jsme se začali takhle oslovovat ,aby aspoň něco na tom bylo hezkého.
"Ahoj můj medvídku dlouho jsme se neviděli" ha a má to zpátky
"Přece si nezačneš s takovým obyčejným klukem moje srdíško?" já mu dám takovým obyčejným ,kdyby věděl ,že je to taky ninja vyvalil by oči.
"A co je ti do toho" vyjekla jsem
"ÁÁÁÁ pusinka se zlobí" a koukl na mě pohledem který nemám ráda
"Ne méďo ,ale už mi připadáš nějaký starý nemáš tady šediny?" to ho namíchlo
" Tak pojď na to ať je to za tebou" říká a dost jsem ho naštvala hups to bude bolet.
Sasuke jen udiveně zíral střídavě na mě a na démona. Div tam neomdlel. Ne to je silný slovo omdlít ,ale prostě nevěděl která bije neboli o co GO.
Než jsem si stihla odložit kabát jeho noha přistála na mém břiše a já letěla aspoň 10 metrů daleko, kecám zastavila jsem se o stěnu stejně to ale bolelo, nemluvně o tom že mi vystříkla i krev. Fůj humus.
"Copak miláčku bolí tě to?" Blbější otázku jsem snad ještě od něj neslyšela ,ale jo jednu jsem slyšela a to takovou "Já myslel že holky mají být u plotny?" to mi řekl ,ale potom co to dořekl praštila jsem ho pánvičkou a zazněl takový krásný dutý zvuk. Ale zpátky k boji.
"Ne mě ne ,ale tebe to bude bolet" oplatila jsem mu to ,až na to že on měl horší přistání, když nebudu počítat dvě stěny kterými prolít, nebo vůbec nepočítám to že skončil ve hnoji a už vůbec nepočítám to jak smrděl …………….
"A copak myšáčku neudělala jsem ti něco?" tohle miluji provokace pak je větší sranda.
Potom co vstal a oklepal ze sebe hnůj vytáhl dýku. Hups já nemám nic po ruce ,tak leda jednu gumovou kachnu co mi tu nechal pes, psa, starej obraz a boty. Obraz ušetřím ,kachna letí. Když mu kachna přistála před nohama začal se smát a já nevím co po něm hodit dřív jestli toho psa nebo ty boty nebo tam půjdu sama. Ale co to on se přibližuje. "Píííííííísk" Ha ha šlápnul na kachnu ,to neměl dělat můj pes je na tohle háklivý a dost hodně. A už to jelo, jakmile to pes slyšel hned se vrhnul na démona ,a abych nebyla po zadu přinesla jsem si popcorn ,nabídla jsem i Sasukovi ,ale on nechtěl ,škoda.
(TAKHLE VYPADÁ NĚJAK MŮJ PES KDYŽ SE ROZLOBÝ.)
(to už je hodný nebo hodnější)
To byla zábava. Ale teď už dost ulívání jdeme do práce, z kuchyně jsem si vzala nůž a hodila jsem ho po démonovi. Přímá rána do srdce a jeho poslední slova než se rozplyne a objeví se zase ve svém doupěti "A broučku nevíš ,že srdce je na druhé straně" (nic vtipnějšího mě nenapadlo) Aha tak jsem k němu ještě běžela ,potom co jsem se vyhnula jeho dýce a zabodla mu nůž na správnou stranu kde je srdce. "Spokojený můj plyšový medvídku?" No už mi na tuhle otázku nestačil odpovědět ,no neva.
"Sasuke není ti nic?" zeptala jsem se
"Ty jsi dobrá kdo tě to naučil?" blbá otázka
"No ehm no asi ehm……Nevím" a ještě blbější odpověď , no vím kde jsem se to naučila ale nemluvím o tom s nikím...
"Jak nevíš?" vytřeštil na mě oči.
"Neřeš" jediná odpověď na kterou jsem se zmohla.
Sasuke tam stál jak kdyby ho přejeli myši na sekačce.
"No to je hrůza probourá mi dvě stěny a ještě mi to ani nespraví" lump jeden ,a pak kdo sním má bojovat když mi zbourá půlku baráku.
"Dáš si něco na zub ,mě vyhládlo po tom boji?" tak co si dáme máme chleba a ještě chleba mám nápad dám si dva tlusté proužky a jeden slabí mezi ty dva silné a mám chlebový hamburger. Hmm mňaminka. Blééééé.
"Hmm teda co??" kouknul na mě
"Jestli si něco dáš??" je hluchý nebo co?
"Ne"
ha to je dobře ,stejně nic nemám.
"Pomůžeš mi to tu uklidit?"
"Jasně pomůžu" a nasadil takový krásný usměv
"Odkud jsi vůbec Sasuke?" doufám že ne odněkud z Bagdádu.
"Od tud"
tak jak sem si připravovala ten svůj chlebový chleba přistoupil ke mně blíž. Zčervenala jsem ani jsem se nezakousala a už jsem ten chleba nechtěla. Pomalu přistupoval pořád a pořád blíž. Já už vypadala jako kečup. Vzal mě kolem pasu. A já nevím co mě to popadlo ,ale vytrhnula jsem se mu. Co to dělám!!!!!!!!!.
"Promiň ale já teď nemůžu" otočila jsem se a zdrhnula. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo pak ještě jenom ,že bych použila můj trik s pánvičkou, jako že bych ho pořádně bouchla on by se skácel k zemi a já dělala jako ,že se uhodil. Ne to je blbý. To by tam měl bouli.
"Proč" ptala jsem se sama sebe proč jsem zdrhla.
Posadila jsem se do trávy vedle potoka a vtom přišel ke mě (potlesk a famfáry) Sasuke.
"Promiň já nechtěl nevím co mě to popadlo"
"To nic neomlouvej se" usmála jsem se na něho.
"Pověz mi něco o tobě Sasuke"
"A co chceš vědět?"
"To je jedno něco povídej"
"Dobře, třeba ti budu povídat o Narutovi to je kamarád s ním je sranda. To takhle jednou Naruto zkoušel házet dýky jednu trefil do okna druhou zabil málem našeho mistra.
……….(to jako povídá ty tečky).
Není to hezký jak povídá ,ale na mě už šla únava ,tak jsem se k němu přitulila a usnula. A jak krásně zčervenal o tom ani nemluvě.
……….........................................................................................................................................
Když jsem se probudila nestačila jsem se divit ,vedle mě snídaně ty stěny byly opravené a Sasuke jen v kalhotách stál přede mnou. Jé já zase červenám.
"Co to?" vytřeštila jsem očíčka
"No já jsem si řekl ,když tak hezky spíš ,že tě nebudu rušit tak jsem skočil na trh a něco koupil." a nasadil tak krásný úsměv
"A co tvoji rodiče nebudou si dělat starosti?"
"Já už nemám rodiče" odpověděl Sasuke a zatnul pěst, pochopila jsem že neumřeli přirozenou cestou. A měla jsem pravdu.
"Víš on je zabil, zabil je." zavřel oči a zatnul obě pěsti. Kdo je zabil jsem se raději už ani nezeptala.
"Hm to mi je líto ,ale jsme na tom stejně mě je zabil démon."
"No tak to máš ještě dobrý mě je zabil vlastní bratr:" a každou chvílí jsem myslela že flákne do zdi ,kterou tak pracně postavil a zase jí zbourá.
Rychle jsem k němu přišla a vzala ho za ruku. Kouknul na mě a usmál se.
"Pojď sedneme si." a šla jsem si sednou na trávu před domem.
"Víš já nevím proč ,ale prostě když jsi bojoval v tom lese musela jsem ti přijít na pomoc ,jindy to nechám a radši odejdu" prostě něco mě k němu táhlo
"Jak to ,že jsem tě tu ještě nikdy neviděl?" kouknul se na mě a přímo no očí.
"Já nechodila ani do školy ,ani nikam všechno mě učili rodiče" a koukla jsem se mu taky hluboko do očí.
A začali jsme se pomalu přisouvat k sobě, pomalinku pusu k puse. A byla nám dopřána pusa ,ale ne moc dlouhá ,blbý budík začal pípat. Jak já bych ho v tu chvíli nejradši hodila někam hodně daleko.
"Píííííííííp Pííííííííp" budík hlásil abych se šla oblíknou na přednášku.
"Kam jdeš?" kouknul se na mě ještě s tím krásným pocitem blaha.
"Ale za chvíli budu muset jít." řekla jsem mu a vstala jsem.
"Kam" podíval se na mě nechápavě a nasadil tvář jak kdybych ho opouštěla na vždycky.
"Neboj já zase přijdu za tři hodinky." usmála jsem se a šla jsem se převlíknout.
"A můžu jít s tebou?" zeptal se mě s prosebným výrazem.
"Ne" odpověděla jsem smutně a chtěla jsem se fláknout za tuhle odpověď.
"Prosím" prosil mě tak sladce.
"Nepros, prosím tě"
Mrk, Mrk, Mrk zamrkal a já neodolala.
"No tak dobře" koukal tak roztomile co jsem měla dělat.
" Juchů a kam se jde"
"Do školy dělám přednášku" ne nechodím do školy jen jedna paní mě požádala o přednášku pro celou školu.
"Do školy?" udivil se Sasuke ale nic nenamítal.
"A víš jistě ,že tě nikdo nezná." zeptal se
"No to je ten problém nevím ,a proto si beru sebou dýku a rukavice a samozřejmě oblečení s kterým se můžu dobře pohybovat.
"A než odejdeme můžu se tě zeptat uvidím tě ještě někdy?" o koukal smutnýma očima
"Určitě každý den" a koukla jsem na něj
"A to jako budu moc s tebou bydlet?" prosebný oči ,jak je on dokonale umí.
"A proč ne .Ve dvou se to lépe táhne" a zčervenala jsem.
A on tam stál pomalu červenal a koukal radši do země.
…………………………………………………………………………………………………
"Vítám vás tu milý žáci a učitelé" nasadila jsem hezkou tvářičku. Vždyť to znáte.
"Dnes budu přednášet o způsobech boje" jé to umím to půjde dobře.
………………………..
Skoro na konci.
" Vždyť to je Jana 100 zvířat" vykřikl jeden žák ,kdybych věděla který ,už by byl pod kytkami.
"NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ" "Debile" jak tohle nemám ráda
………………………………
Odhodila jsem mikrofon.
Nasadila jsem si rukavice a čekala na zdvořilé přivítání od mého démona.
"Miláčku od poslední doby jsem přemýšlel jestli jsi si spletla ty strany nebo nevíš kde je levá strana" a usmál se…. no to je teda sranda.
"Ne miláčku já to házela dobře jenom ty jsi se otočil"
"Ó nepovídej" a zase nasadil ten blbý výraz.
"Tak pojď" řekla jsem rychle aby to netrvalo dlouho. Výzva byla naštěstí rychle přijatá.
"OK"
Když seskočil ze střechy žáci se schoulili do kouta a čekali na nejhorší.
Vzala jsem si dýku a hned s ní hodila po démonovi. Co to jindy bych už ho dala ,byl rychlejší než kdykoliv předtím…..
Když se dostal až ke mně kopnul mě a já přistála jen tak ,tak. Když jsem se vzpamatovala už byl zase u mě a chtěl mě praštit ,ale byla jsem rychlejší. Vytáhnul dýku a přibližoval se pomalu ale jistě.
"Jsem cvičil to víš potom cos mě tak rychle porazila".
"Hm je to sakra poznat" to je blbý a já jsem ještě ponořená do té pusy.
natáhl ruku a švihnul, ne dobrý pro mě protože mě pořádně řízl do oblasti žeber.
vyjekla jsem bolestí.
"Že bych tě už konečně porazil?" a tvářil se jak kdyby to měl už vyhraný.
Vytáhla jsem hvězdice ,ale jak sem slábla sotva jsem je udržela.
Přišel ke mně vzal mě za hlavu a už mi ji chtěl oddělit od těla.
"Nééééééééééééé" vykřiklo za nim a někdo mu vrazil dýku hluboko do zad až probodla srdce.
No kdo to asi mohl být? No jasně Sasuke. Ale to není fér já jsem se znemožnila.
Chtěla ke mně přiběhnou ošetřovatelka ,ale Sasuke před ní hodil dýku a on stála jak solný sloup. Vzal mě a odnesl k jeho mistrovi ,který měl na starosti nemocnici. Jenom mě položil před dveře zazvonil a rychle utekl ,aby ho nikdo neviděl, protože neměl poslední dobou dobrou pověst. Protože se pokusil zabít bratra, vraha svých rodičů.
Sestřička otevřela dveře a nestačila se divit jak hodně jsem byla zraněná.
Hned zavolala na pomoc ostatní aby jí pomohli. Probouzela jsem se další den ráno a akorát ke mně přicházel mistr se kouknou kdo vlastně jsem. Ležela jsem tam na pokoji nikdo tam nebyl jen já. Náhle se zarazil a jeho pohled padnul na mojí ruku. Protože jsem na ruce měla znamení které jsem měla od narození. Ale nebylo jen tak ledajaké byl to symbol ninja a on hned pochopil kdo jsem. Rychle jsem schovala ruko pod peřinu. Přistoupil ke mně a vytáhnul mi ruku zpoza peřiny. To neměl děla flákla jsem mu takovou ránu, že se svalil na zem. Jeho učni se hned přišli podívat co se děje. Když našli mistra jak leží s červenou tváří na zemi a mě jak se zlobím. Hned pochopili že jsem mu jednu natáhla. Vražednýma očima jsem se koukla na zbytek. Všichni stáli jak tvrdý i. Myslela jsem jak tam leží na zemi že mi připomínal mého psa když snědl něco špatného. Postavil se na nohy a svým žákům chtěl říct kdo jsem.
Ale než dořekl slovo 100 ležel zase na zemi a já v ruce nad ním držela svojí oblíbenou pánvičku.
"Za co to bylo" vyjekl na mě mistr
"No já nevím ,asi za to že to nesmíte vyslovit" vyjekla jsem na něj
"Ale to stačilo říct" šáhnul si na bouli a zkoušel jí zatlačit zpátky
"Ne nestačilo" koukla jsem na něj a začala se smát.
"Jděte pryč" řekl žákům
všichni odešli až na jednoho na Narutu ,který tam stál a koukal na mě pobožsky.
"Co je" koukla jsem se na Naruta
"NNicc" vykoktal ze sebe.
Když jsem si sundala plášť abych se mohla obléknout do mého oblečení tak jsem zapomněla, že tam stojí, nejsem zvyklá že jsem v něčí společnosti. Když jsem se oblékla a otočila nevím který slintal víc.
"Co je?" kouknula jsem se na ně
Přestali slintat a mistr odpověděl "Nejsme zvyklí ,že se před námi někdo obléká"
V to ránu mi to prolítlo hlavou a já zčervenala jediné slovo které jsem mohla vyslovit bylo "Aha"
"Já jsem mistr Kakashi a tohle je Naruto.." představil se Kakashi a Naruta předtavil taky
"No jo dobře, můžu jít ven??" a nasadila jsem prosebný výraz
"Ale jen na malou procházku" předepsal mi mistr
"A my jdeme trénovat" a otočil se na Naruta
Když jsem se dostala z toho bludiště konečně ven ,šla jsem na procházku. Šla jsem kolem bojiště a koukala jak bojují. Nádhera samí kluci.
"Jsi tu nová?" Zeptal se mě muž v ninjovském obleku strašně podobný Sasukovi. A málem mě vyděsil k smrti.
"No já jsem tu v nemocnici na krátký pobyt" a koukala jsem se dál na bojiště.
"Umíš bojovat?" zeptal se mě ninja
"No trocho to ovládám" usmála jsem s na něj.
"Skus to uvidím jak si vedeš" a nasadil tvář která vypadala jako "Ta bude lehká aspoň se kluci vytáhnou"
"Dobře" a nasadila jsem tvář která znamenala "Já ti ukážu jak lehká jsem"
…………………………...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama